Co jsou to primární reflexy?

Primární reflexy jsou vrozené automatické pohybové vzorce, které se objevují už v prenatálním období. Po narození pomáhají dítěti reagovat na nové podněty a podporují jeho přežití v prvních měsících života, kdy je nervový systém ještě nezralý. Tyto reflexy jsou řízené podkorovými částmi mozku a jejich aktivita podporuje vytváření nervových spojů, rozvoj mozku i postupné zrání motoriky. Díky pohybu se propojují různé části mozku, což je zásadní pro budoucí učení, komunikaci, emoční vývoj i motivaci.
S dozráváním vyšších mozkových center se mají primární reflexy postupně tlumit a integrovat. Pokud přetrvávají déle, mohou narušovat držení těla, koordinaci, pohyby očí, pozornost, řeč nebo celkový rozvoj dítěte.
Motorický vývoj je proto úzce spojen s aktivitou těchto reflexů. Když dítě postupně zvládá složitější pohybové vzorce, mozek se posiluje a propojení mezi tělem a mozkem se upevňuje.

Pohyb tak doslova dotváří mozek.

Pokud se v psychomotorickém vývoji objeví odchylky, může to znamenat, že některé primární reflexy zůstávají aktivní déle, než by měly.

Děti s přetrvávajícími primárními reflexy mají potíže v oblastech:

1) Učení a školní dovednosti
– potíže s pozorností a udržením soustředění
– pomalejší tempo práce
– problémy s čtením (přeskakování řádků, slabiky, pomalé čtení)
– potíže s psaním (úchop, tlak na tužku, pomalost, unavená ruka)
– zhoršená vizuomotorika a grafo-motorika
– problémy s matematickými dovednostmi (prostorová orientace, záměny čislic)

2) Motorika a tělo
– špatné držení těla, hrbení, chůze po špičkách
– neobratnost, časté zakopávání
– slabý střed těla, potíže stabilizovat tělo v sedě
– obtížné překřížení středové linie (problémy v koordinaci obou rukou)
– potíže s rovnováhou
– nadměrné napětí nebo naopak měkké tělo

3) Senzorické zpracování
– přecitlivělost na zvuky, doteky, světla
– naopak také nízká vnímavost
– snadné přetížení v rušných situacích a prostředí
– vyhledávání pohybu, neustálé vrtění

4) Emoce a chování
– rychlá frustrace, zvýšená podrážděnost
– úzkost nebo nejistota v nových situacích
– impulzivita
– horší sebeovládání a seberegulace
– emoční nezralost vůči vrstevníkům

5) Organizace a výkonnost
– problém dokončit úkoly
– potíže s plánováním a organizací povinností
– obtížná orientace v čase a prostoru (pravá/levá, nahoře/dole, před/za)

6) Sociální funkce
– nejistota ve skupině
– horší navazování kontaktů kvůli přetížení, únavě, impulzivitě
– nízké sebevědomí kvůli opakovaným neúspěchům

Jak s dětmi pracuji

Úvodní setkání a diagnostika

První setkání je věnováno podrobné diagnostice neurovývojových funkcí dítěte.
Pozoruji:
– primární reflexy
– posturální reflexy
– senzomotorické oblasti – rovnováhu, koordinaci, propriorecepci, laterální preference, vizuomotoriku

Cílem je zjistit, zda některé reflexy přetrvávají a mohou tak ovlivňovat motoriku, učení, pozornost nebo chování.

Individuální plán

Na základě výsledků diagnostiky vytvářím individuální plán cvičení, který podporuje:

– postupnou inhibici přetrvávajících reflexů
– posílení posturální stability
– harmonizaci senzomotorické koordinace
– zlepšení celkové zralosti nervového systému

Cvičení vycházejí z neurovývojových principů a napodobují přirozené pohybové vzorce raného dětského vývoje.

Pravidelná setkání
S dětmi se následně setkávám v pravidelných intervalech 1x za 2-3 týdny. Na každém setkání:
– kontroluji provádění cviků
– hodnotím pokroky
– přidávám nebo upravuji cvičení
– průběžně doporučuji vhodné aktivity pro domácí prostředí

Domácí cvičení
Nezbytnou součástí terapie je každodenní krátké domácí cvičení (cca 15 minut). Právě pravidelnost umožňuje mozku vytvářet nové a efektivnější spoje, díky kterým se postupně zlepšuje držení těla, koordinace, pozornost, emoce i školní dovednosti.

Postupné zlepšování
V průběhu programu sledujeme postupnou integraci reflexů, růst motorické zralosti a celkové zlepšení fungování dítěte. Změny bývají patrné nejen v pohybu, ale také v učení, soustředění, sebevědomí a každodenním fungování.